Evropa metody genetické editace plodin velmi striktně reguluje. Zároveň ale masivně dováží odjinud, říká rostlinný genetik Pečinka
Geneticky modifikované nebo metodou CRISPR-Cas9 editované plodiny se pomalu prosazují v zemědělství, jen Evropa stále s jejich přijetím otálí. Je na místě tato zdrženlivost? Hostem Studia Leonardo byl molekulární biolog a rostlinný genetik Aleš Pečinka z Ústavu experimentální botaniky AV ČR se síldem v Olomouci.
Evropa je ve schizofrenní sitauci. Na jednu stranu metody genetické editace plodin velmi striktně reguluje, na druhou stranu masivně dováží například geneticky modifikovanou sóju z Jižní i Severní Ameriky,“ uvádí badatel.
Takže na jednu stranu evropští zemědělci nemohou tyto plodiny využívat, ale na druhou stranu je jimi zaplaven evropský trh. „Ano, geneticky modifikované plodiny nejsou samospásné a jsou součástí nějakého mixu, kde se budou uplatňovat různé přístupy.“
„Problém je v tom, že pomocí klasických šlechtitelských metod trvá vytvořit novou odrůdu 15 až 20 let. Pomocí metod editací genomu bychom toho ale byli schopni v průběhu pěti až deseti let.“
Článek a rozhovor ZDE