O výzkum banánovníků se v Ugandě zajímali olomoučtí vědci

Banánovník je pro Afriku jednou z nejdůležitějších plodin. Jeho pěstování ale ohrožují nemoci a škůdci. Navíc šlechtění odolných odrůd je nesmírně obtížné. Jak se dozvíte v rozhovoru s vedoucím laboratoře profesorem Jaroslavem Doleželem, přispět k lepším výsledkům a pomoci tak třetímu světu by mohl i olomoucký výzkum.
Proč jste jeli do Afriky?
Už dlouhodobě spolupracujeme s Mezinárodním ústavem pro tropické zemědělství (IITA), který má sídlo v Nigérii a pobočky v mnoha afrických státech. My jsme jeli do Ugandy, kde je stanice, která se zabývá šlechtěním východoafrických banánovníků.
Kdy začala spolupráce s touto institucí?
Velmi dávno. Pro někoho může znít trochu zvláštně, že se na Hané zabýváme dědičností banánovníků. V Olomouci se ale tomuto výzkumu věnujeme od poloviny 90. let. Dveře do světa nám otevřelo to, že jsme jako první na světě určili velikost dědičné informace banánovníků. Díky tomu se o nás dozvěděly laboratoře i výzkumné organizace, které se banánovníky zabývají.
Co přesně tedy bylo cílem vaší prosincové africké cesty?
V naší laboratoři pracuje Moses Nyine, doktorand z Ugandy. Ten se zabývá nejmodernějšími metodami šlechtění banánovníků, které jsou založeny na genomice. U nás v Olomouci vypracovává postupy bioinformatické analýzy dat, která se získávají sekvenováním genomu banánovníků. V Ugandě kříží současné odrůdy banánovníků a hodnotí jejich potomstva. Hledá mezi nimi typy, které možná jednou nahradí původní pěstované odrůdy banánovníků.
Jeli jsme se podívat, jak pokračují jeho experimenty a musím říct, že vypadají velmi dobře.  Potomstva kříženců banánovníků hodnotí v Ugandě na dvou místech. Tím prvním je šlechtitelská stanice IITA, se kterou spolupracujeme a která se nachází u vesnice Namulonge, severně od hlavního města Kampala. Druhé místo je na jihu země u města Embarara, kde se mu o rostliny stará ugandská výzkumná organizace NARO (National Agriculture Research Organisation).
Mohou výsledky vést k vyšlechtění nových, odolnějších odrůd? Narážím na to, že se v poslední době mluví o chorobách banánovníků, které decimují celé plantáže. 
Ano, tím hlavním cílem je jednoznačně pomoci šlechtění banánovníků. Snažíme se ho urychlit tak, aby se co nejdříve podařilo získat kvalitnější odrůdy s potřebnými vlastnostmi.  
V případě banánovníků v Ugandě to není zrovna problém tzv. „panamské nemoci“, o níž se teď hodně mluví. Ta totiž ohrožuje především pěstování sladkých typů banánovníků. Východoafrické banánovníky jsou naštěstí vůči této chorobě odolné. Mají ale samozřejmě také své problémy. Šlechtitelé se proto snaží získat nové odrůdy odolné vůči nemocem a škůdcům, například háďátkům, která narušují kořenový systém banánovníků, což nakonec vede k úhynu celé rostliny.
Jak obtížné je vyšlechtit nové odrůdy banánovníků?
Velice.  Každý, kdo jí banány ví, že v nich nejsou semena. A to je pro šlechtitele problém. Jak trefně poznamenal jeden z nejúspěšnějších šlechtitelů banánovníků Američan Phil Rowe: „Potřebujeme křížit rostliny, které netvoří semena, abychom vyšlechtili nové odrůdy, které nemají semena.“ Jak víte, šlechtit bez možnosti získat semenná potomstva se v podstatě nedá.   V praxi to vypadá tak, že z padesáti kilogramů banánů získáme jedno až dvě semínka, která ale stejně neklíčí. Z těchto semen se musí vypreparovat embrya, která se kultivují v podmínkách in vitro a dopěstovávají. Takže efektivita takového šlechtění je opravdu velice nízká.
A jak na vaši návštěvu reagovali ugandští kolegové?
Jejich reakce byla opravdu velmi vstřícná. Jsou rádi, že s námi mohou spolupracovat. Jen připomenu, že jednu z metod, kterou používají denně a bez které si šlechtění nedovedou představit, jsem tam osobně zaváděl už dávno. Znají a uznávají tedy naši práci. Potvrzuje to i fakt, že k nám do Olomouce chtějí poslat ještě dalšího studenta.
Čeho byste chtěl v Olomouci, co se výzkumu banánovníků týká, dosáhnout?
My můžeme přispět naším dílem, a to jsou moderní metody analýzy dědičné informace. Samozřejmě obrovským krokem vpřed by bylo, kdybychom identifikovali oblasti dědičné informace, které odpovídají za určité vlastnosti. Potom by šlechtitelé mohli rostliny šlechtit cíleně a dokázali by velmi rychle najít rostliny s vlastnostmi, které potřebují. Zatím je to ale všechno práce „naslepo.“ Šlechtitelé kříží banánovníky, čekají, zda vůbec nějaké potomstvo získají a jaké bude. To se potom mnoho let hodnotí a efektivita šlechtění je opravdu velmi nízká.  
Co mě ale motivuje k další práci je, že až v Africe si člověk opravdu plně uvědomí, o jak složitou a přitom velmi důležitou problematiku jde, a jak významný je banánovník pro výživu obyvatelstva. Kam se v Ugandě podíváte, tam rostou banánovníky, na každém tržišti vidíte obrovské hromady trsů banánů. Místní se prostě bez banánovníků neobejdou. I proto jim chceme pomoci.  
Více se o tomto projektu dočtete v třídílném seriálu časopisu Vesmír http://vesmir.cz/. První část vyšla v prosinci 2015.